Můj favorit do druhého kola prezidentského klání nepostoupil. Musím volit mezi Karlem Schwazenbergem a Milošem Zemanem. Na základě svých zkušeností považuji prvního jmenovaného za kandidáta lepšího, i když patří k vládě, jejíž reformy vnímám jako asociální.

Zeman opakovaně prohlašuje, že za vrchol státnického umu považuje dohodnout podporu pro menšinovou vládu. Tímto eufemismem míní pamflet známý jako opoziční smlouva. Měla mít trvalou platnost a opozice (ODS) v ní slíbila, že nebude vystupovat proti vládě, zejména nebude obtěžovat vznášením návrhů na vyslovení nedůvěry vládě. Přirozeně ne zadarmo. Obě strany si dělily výnosné posty, vycházely si vstříc při přijímání zákonů, které omezovaly dělbu moci (zákon o ČNB), novelizovaly volební zákon tak, aby si po příštích volbách mohly jen vyměnit místo ve vládě bez účasti menších stran, a aby to tak zůstalo navždy. Ústavní soud oba pokusy zrušil. Václav Havel uvedl, že nešlo o dohodu, ale o spiknutí. Souhlasím a dodávám, že to byl i pokus o likvidaci názorové plurality, jež je základem naší demokracie, která je ještě příliš mladá na to, aby si mohla dovolit jen dva názorové proudy, navíc uměle vytvořené.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se