reklama
reklama
12. 12. 2012 | poslední aktualizace: 13. 12. 2012  09:55

Nechci vidět svého syna umírat v pařátech Castrova režimu

V boji za lidská práva lidé umírají i v jednadvacátém století. Orlando Zapata Tamayo, kubánský politický vězeň, zemřel 23. února 2010 po více než 80 dní trvající protestní hladovce. Vzpomínky přátel a jeho matky sepsal kubánský aktivista Luis Felipe Rojas
Luis Felipe Rojas
Luis Felipe Rojas
kubánský aktivista
Čtěte více o: Havel 2012 | Kuba | lidská práva
Příloha Tlukot svobody
Příloha Tlukot svobody
foto: © Petr Sís pro HN

Idalmis Núñez Reinosa

"Pochodujeme směrem k parku. Rozhodli jsme se dát lidem vědět, co se děje. Ušli jsme asi osm bloků, když nás obklopili a začali bít policisté a jejich přisluhovači. Před útokem jejich pochopů muži se založenýma rukama obklopili ženy ve středu kruhu, aby je tak chránili. Ale zuřivost a nenávist, s jakou nás mlátili, byla taková, že většina našich aktivistů zranili."

Orlando Zapata zahájil protestní hladovku 3. prosince 2009 v provinční věznici ve městě Holguín na východě Kuby. Koncem předchozího měsíce ho dozorci při jednom incidentu brutálně ztloukli. Ten samý den, kdy začal hladovku, ho převezli do vězení s maximální ostrahou v Camaguey nazývané Kilo 8. Tomu se tehdy lidově přezdívalo "ztratil jsem klíče".

Do konce prosince se základnou příznivců, kteří podporovali matku a rodinu Orlando Zapaty, stal dům lidskoprávní aktivistky Caridad Caballero Batisty ve stejném městě Holguín. Tam se scházely skupinky demokratů, kteří nosili jídlo, peníze, projevovali svou podporu. Úřady nechtěly na přelomu roku problémy a protesty - a tak nechaly dům 27. prosince vyklidit a pokojné demonstranty deportovat do jejich rodných provincií. Mysleli, že tím to bude vyřízené.

Tlukot svobody

Text je součástí speciálu IHNED.cz ke Dni lidských práv a připomínkou roku od úmrtí Václava Havla. Texty dalších světových autorů budeme postupně zveřejňovat ZDE

Ale Zapata s hladovkou pokračoval i další měsíc, sotva se o tom vědělo, jen pár rozhlasových stanic v Miami přinášely pravidelně zprávy o každém zatčení a útrapách, kterými procházely matka Orlanda, paní Reina Luisa, Caridad Caballero a další ženy při svých výpravách do vězení v Camaguey.

Jesús Alvarez Aguado

"Když jsme přijeli k nemocnici Amalia Simoni, bavili jsme se s matkou Zapaty, která konečně vyšla z místnosti pro odsouzené. Snažila se přesvědčit policisty, aby jí dovolili vidět syna, který byl po 60 dnech protestní hladovky a neustálých posměšků v kritickém stavu. Pil jenom vodu, když mu ji matka přinesla."

To bylo už 28. ledna a jako každý rok jsme chtěli položit květiny na hrob našeho národního apoštola Martího. To datum si diktatura přivlastnila, aby hnutí odporu nemohlo slavit vlastenecké svátky. Výbor hnutí, které vzniklo v Holguín - Alianza Democrática Oriental (ADO - východní demokratická aliance) rozhodl, že nebudeme dělat demonstraci. Další zatčení by zmařily protestní akci na podporu Zapaty a jeho matky v Camaguey. Hlavní bylo, že Zapata byl držen na samotce v Camaguey, na pokraji smrti hlady a svět k tomu ještě nic neřekl. Museli jsme přitáhnout jeho pozornost na Camaguey a kobku, do které uvrhli našeho bratra v boji.

José Antonio Triguero Mulet

"Na místě, kde jsme se sešli, abychom žádali propuštění bratra Orlanda Zapaty Tamayo, nás dostihli agenti státní bezpečnosti oblečení v civilu. Rolando Rodríguez Lobaina a já jsme šli vyzvednout ženy, které byly zmlácené.

Cíl byl jasný - přitáhnout tam pozornost médií. Přesun aktivistů z pěti východních provincií jsme kvůli utajení organizovali technikou, která spočívalo v tom, že jedna osoba pozve další na okamžitou akci, neřekne kdy a kde se koná. Vyzvaný se nesmí od této osoby už odloučit, ani aby nechal vzkaz rodině. Takže riziko je nula. Kdo zná Kubu a zvlášť východ dobře ví, jak je těžké maskovat přesun více než dvaceti osob z Guantánama a Baracoa do města Camaguey. Proto se přesuny dělaly po malých skupinkách.

Orlando Zapata byl nakonec převezen do nemocnice a jeho matka přečetla v rozhlase následující prohlášení:

Reyna Luisa Tamayo Danger

"Můj syn Orlando Zapata Tamayo je držen v místnosti pro odsouzené v nemocnici Amalia Simoni v privincii Camagüey. Je v kritickém stavu. Když jsem ho včera šla navštívit, řekl mi, že od předvčerejška má horečky 39. Dostává kapačky šestkrát denně. Mluví potichu a jeho stále víc v ohrožení. S bolestí, kterou jako matka cítím, chci poděkovat všem, kteří přišli z východních provincií žádat svobodu pro Orlando Zapatu Tamayo. Všechny brutálně zbili a odvezli je zpátky, drží je v domácím vězení. Vyzývám domácí i zahraniční veřejnost, aby vyjádřila svůj názor a svolávám místní opozici do Reparto Guernica.

Nechci vidět svého syna umírat v pařátech totalitárního režimu Fidela Castra. Všichni Kubánci, kteří mají odvahu, ať přijdou podpořit tuto matku, která ztrácí syna."

Následující hodiny, které jsme čekali před nemocnicí, postupně přijížděla auta nejrůznějších společenských vrstev - vojenská vozidla, civilní auta, ze kterých vyhrávala hudba jakoby nic, nakonec jsme byli obklopeni lidmi, ale jen jsme chtěli hodně nahlas říci, že tu umírá člověk:

"Když jsem viděla svého syna, řekla jsem mu, že už nejsme sami, že velká skupina lidí z východu i z provincie Camaguey nás podporuje a chce, aby žil. On mi řekl skoro neslyšně, mami, všechny je obejmi."

Opoziční protesty v ulicích Camaguey brutálně potlačila asi stovka policistů v civilu a uniformách. Lidé se s nimi prali v ulicích dlouho do odpoledne. Mým úkolem bylo držet se stranou, mimo dosah policie. Byl to těžký den, strávil jsem ho sám, nemohl jsem jim pomoci. Když je odvezli zavolal jsem roztřesený do rádia Martí, abych nechal vzkaz. Pronajatým autem jsem jel na autobusové nádraží, abych se vrátil na východ, sám, přátelé byli zatčení, ale musel jsem zachránit fotky a oznámit celému světu, co se stalo.

V přilehlém parčíku jsem se na lavičce rozplakal, měl jsem vztek na ty, kteří nás utlačují a současně cítil bolest za své spolubojovníky. Na druhou stranu jsem byl šťastný, že jsem něco podpořil, zorganizoval ten pochod a dokázal, aby se svět prostřednictvím hlasu Orlanda Zapaty a hlasu jeho matky dozvěděl, co se děje.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama