Deset let je v životě každého člověka docela významné období - já třeba s prezidentem Václavem Klausem žiju už skoro čtvrtinu svého života - a pokud sečteme celou jeho kariéru ministra financí, předsedy vlády, řadového poslance, předsedy sněmovny a prezidenta, dostaneme se k údaji dvacet dva a čtvrt roku, což je snad dokonce i víc, než jsem si zasloužil. Uplynulý týden přinesl jako obvykle několik významných počinů prezidenta, z nichž některé (komentář o soudu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou) jsme už probrali, ale ani další by neměly zůstat opomenuty.
Není lehké vybrat si odkud začít, neboť nabídka je tradičně široká. Tak to vezměme třeba od Ceny Konráda Adenauera, jejímž vrácením prezident vyhrožoval coby odvetou za fakt, že si Nadace Konráda Adenauera nejprve objednala a posléze zrušila vystoupení prezidentova oblíbence Petra Macha na přednášce, kterou sponzorovala.
Německý deník Frankfurter Algemeine Zeitung vzápětí ovšem upozornil, že Václav Klaus nemá co vrátit, neboť od nadace v roce 1993 rozhodně nedostal plnohodnotnou a mezinárodně respektovanou Cenu Konráda Adenauera, byť si to píše ve svém oficiálním životopise, nýbrž něco jako čestné uznání za přínos česko-německým vztahům pro tehdejšího premiéra.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
