To euro je na vás, pane premiére!

U nás je to zatím bohužel ale tak, že čím méně rozhodně a jednoznačně působí předseda vlády, tím razantnější slovník používají odpůrci navržených kroků a vůbec autoři, kteří buď Evropské unii dlouhodobě nepřáli nebo v posledních měsících zjistili, že je to celé špatně vymyšlené a oni už na to vlastně dávno upozorňovali. To by samozřejmě nebylo samo o sobě nic zvláštního a nakonec řada kritických názorů má racionální jádro, které není dobré apriorně odmítat. Horší je ale to, že debata je zatížena mnoha tvrzeními a klišé, která se často nezakládají na pravdě a vytvářejí dojmy, které jsou ne-li nepravdivé, pak přinejmenším vůči realitě významně posunuté.

Jsme opravdu tak skvělí?

Začněme rozhořčeným tvrzením, že jsme chudší země a naším úkolem není platit cizí dluhy. Platit cizí dluhy po nás ovšem v současné době nikdo v žádném z návrhů nechce. Jediná země v problémech, která zjevně nebude schopna splatit všechny své dluhy, je zatím Řecko. Část jeho dluhu (na pondělní schůzce Merkelová-Sarkozy se mluvilo až o 70 procentech) mu odpustí majitelé dluhopisů (tedy vesměs banky a finanční instituce), nikoli MMF nebo evropské instituce. Všechny prostředky, které jsme dosud na celou současnou krizi přispěli nebo přispět bychom měli, jsou úročené půjčky, u kterých sice hrozí, že v krajním případě mohou být splaceny jen zčásti, ale v žádném případě nejsou apriorní nevratnou dotací ve prospěch jiného státu.

Stejně ošidný je dotčený a trochu povýšený postoj, že ti Řekové, Španělé, Portugalci, Irové, Italové a kdoví kdo ještě neumějí hospodařit a my na to máme doplácet. Jenomže ze všech těchto států mělo skutečně dramatický a nezvládnutelný problém se státním rozpočtem pouze Řecko, jehož dluh se zvýšil na 175 % HDP. Španělsko a Irsko mělo před krizí jedny z nejstabilnějších rozpočtů a nejnižších dluhů, zatímco Itálie sice měla vysoký deficit (okolo 120 % HDP), ale takový byl dlouhodobě, léta to bez problémů fungovalo a potíže nastaly teprve při panické reakci finančních trhů. Navíc je to dluh vůči HDP nižší než třeba u Japonska nebo USA a těm to v našich diskusích nikdo nijak zvlášť nevyčítá.

S tím také souvisí otázka, zda se máme tvářit jako země, která je hlavním arbitrem toho, jak mají zdravé veřejné finance vypadat. Proto bych připomněl schodky deficitů českých veřejných rozpočtů vůči HDP v letech 2008-2010 (tedy zvýšení zadlužení, abychom to nazvali zcela srozumitelně): 2,7 % - 5,8 % - 4,7 %. Pro srovnání např. pro Itálii byly stejné údaje 2,7 - 5,3 - 4,5 a Evropská unie jako celek 2,0 - 6,3 - 6,0. Vyplývá tedy z toho, že všichni kolem a na jihu zvláště se zadlužují, nás by také zadlužili a tak vůbec, zatímco my sami si státní rozpočet držíme v klidu pod kontrolou?

Macháčkova výměna: Ztratil soukromý sektor důvěru v evropský integrační proces?

V tomto směru je skutečnou perlou věta: "Zpochybňujeme poslání 89 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu, protože státy, které se zadlužily, ještě neudělaly restrikci a reformy svých rozpočtů," prohlásil v prosinci předseda vládních Věcí veřejných Radek John. To je výsměch milionům Řeků, Portugalců, Italů a dalších, jejichž politici našli odvahu dramaticky omezit veřejné výdaje, snížit pracovní místa o desítky tisíc, snížit platy, sociální dávky a další výdaje - to vše často tváří v tvář demonstracím a bitkám v ulicích - a kterých se tyto změny bolestně dotýkají. Všechny tyto země přijaly reformní kroky, proti nimž jsou opatření naší vlády kosmetickou úpravou stávajících pravidel.

Suverenita, o kterou nepřijdeme

Legitimní obavou jistě je riziko vzdání se suverenity nebo její neadekvátně velké části ve prospěch centra v Bruselu. Jenomže k tomu by z diskutovaných návrhů mohly směřovat jen dva: prvním je budoucí přistoupení k euru, ale k tomu jsme se zavázali už při rozhodnutí o vstupu do Evropské unie. Druhým je návrh, aby státy koordinovaly své rozpočty a byly omezeny v navyšování dluhů. To je jednak také cosi, k čemu se už fakticky zavazujeme prostřednictvím Paktu stability a růstu a navíc jde o návrh, jehož věcnou racionalitu snad nikdo nezpochybňuje. Koordinace a kontrola rozpočtů přece neznamená, že se v Bruselu bude rozhodovat o tom, zda máme dát víc na učitele nebo na policisty či o kolik zvýšit důchody. Chce-li vláda zákon o vyrovnaném rozpočtu, čím navíc ji bruselská koordinace omezí než tím, že v budoucnu bude nutné poslat základní parametry připravovaného rozpočtu předem do Bruselu - samozřejmě bude-li česká vláda limity na deficit dodržovat. Ale to by přece byl problém i pro nás samotné - nebo snad ne?

Častá a v mnohém oprávněná je také kritika, že řada evropských institucí neprošla demokratickým výběrem a přitom mají rozhodovat o zásadních záležitostech, které se nás týkají, například o měnové politice, pokud přijmeme euro. Jenomže teď, když žádné euro nemáme, o české koruně rozhoduje pětice lidí, kteří také neprošli žádnou demokratickou volbou, ale byli prostě najmenováni prezidentem republiky.

To není kritika těchto lidí - jde vesměs o kvalitní odborníky. Jde ale o srovnání systému, kdy mnozí v jednom (evropském) jmenovaném orgánu vidí téměř konec demokracie a existence a vliv jiného (tuzemského) je nezneklidňuje - pokud si tento fakt vůbec uvědomují.

Koleje na Sibiři nás nespasí

V Evropské unii bezesporu mnoho věcí nefunguje dobře a rozhodně se nachází ve vážné krizi. Pro naši pozici v Evropě, stabilitu a rozvoj je ale nesmírně potřebná. Proto bychom měli zůstat kritičtí, ale dát také najevo, že se na řešení chceme podílet a hrát nadále důležitou roli při dalším hledání toho, jak může Evropa fungovat.

Ani deset zakázek na stavění kolejí na Sibiři nic nezmění na tom, že naše trhy - a hlavně naše místo - je v Evropě a v Evropské unii. Přestaňme tedy v diskusi o EU okopávat kotníky druhých a dejme jako stát najevo (třeba na lednovém summitu EU), že jsme připraveni hledat a podpořit řešení krizové situace. O zahraničněpolitické orientaci země rozhoduje podle ústavy vláda. Takže pane premiére, je to na vás: řekněte v tomto směru - alespoň tentokrát - jasné slovo.

Autor je bývalým ministrem financí ČR a bývalým viceguvernérem Evropské investiční banky. Je rovněž účastníkem Macháčkovy výměny, debat ekonomů na IHNED.cz.

• Diskuse
• Celkem 31 příspěvků